13. DLOUHODOBÉ UCHOVÁVÁNÍ SOUBORŮ

Infrastruktura umožňující automatizovanou kontrolu integrity dat, přenos médií a přenos formátů s minimálním využitím lidského faktoru se nyní v rámci archivářské komunity pravidelně využívá (viz IASA-TC 04, 6.2). V době psaní dohoto dokumentu se pohybovala od systémů malého rozsahu o velikosti přibližně 16 TB až po repozitáře velikosti petabytů. Takový řídící software existuje jak ve formě drahého proprietárního řešení, tak jako freeware. I když archiv rozhodne, že takový systém je nad rámec jeho finančních možností, neměl by odkládat digitalizaci, ale zvážit použití diskrétních datových nosičů, jako jsou datové pásky nebo HDD pro offline ukládání, a zavést postupy manuální kontroly.

Zodpovědné uchování digitálních dat vyžaduje systémy a technickou infrastrukturu, monitorování stavu souborů a existenci postupů pro přenos médií a přenos formátů. Všechna tato témata i další jsou obsažena v normách souvisejících s Referenčním modelem (ISO 14721) Otevřeného archivního informačního systému (OAIS) a v dokumentech týkajících se Důvěryhodných digitálních repozitářů (ISO 16363).

Poznámka:

Zatímco náklady na hardware a software pro dlouhodobé uchování jsou v možnostech mnoha audiovizuálních archivů, archiv musí také zajistit, že disponuje znalostní základnou potřebnou pro provoz a údržbu takového systému. V manuálních přístupech, na rozdíl od automatizovaných úložných systémů, musí být nižší náklady na hardware a software kompenzovány výrazně vyšším požadavkem na pracovní sílu se všemi důsledky týkající se rizika pro nosiče a náklady na personál (viz IASA-TC 04, 6, 5).