8. NEMODIFIKOVANÝ PŘEVOD DO NOVÉHO CÍLOVÉHO FORMÁTU
Je nezbytné, aby převody ze starých na nové archivní formáty byly provedeny s úmyslem vytvořit co možná nejvěrohodnější náhradu. Především je třeba se vyhnout subjektivním změnám nebo "vylepšením", jako je odstraňování šumu nebo zrnitosti filmu. Subjektivní změny dokáží účinně přepsat historický dokument podle vize technika, který změnu provádí, čímž jsou narušeny nejzákladnější zásady uchování.
Signál, který původní nahrávací technik zamýšlel zachytit, je pouze částí daného audiovizuálního dokumentu. Neúmyslné a nežádoucí artefakty (např. hluk, zkreslení, výpadky) jsou také jeho součástí, ať už jsou způsobeny omezeními technologie historického záznamu, nebo byly následně přidány k původnímu signálu běžným použitím, nesprávným zacházením nebo špatným skladováním.
V některých případech mohou být zřejmé "nedokonalosti" v záznamu objektivně opraveny v době digitalizace, a to úpravou parametrů přehrávání, aby byl optimálně získán zamýšlený signál (viz kapitola 7). Obecně řečeno by však jak signál, tak i artefakty měly být zachovány s maximální přesností. Je nezbytné, aby byl převeden celý dynamický rozsah, frekvenční odezva a/nebo rozlišení obrazu originálu.
Pečlivá dokumentace všech zvolených parametrů a postupů použitých v procesu přenosu je rovněž nezbytná.
Poznámka:
Změny v převodu ze starých do nových formátů jsou za určitých okolností nevyhnutelné, například při konverzi analogového kompozitního videosignálu na digitální barevně rozlišený bitový tok.